Jak se asi musí cítit zoufalý člověk s myšlenkami na konec...
22. 11. 2006
To všechno patří k životu....Jak jsem již nastínila.Marjánka má pokračování.Byla jsem pozvaná k třídní učitelce synečka.Něž jsem vyšlapala schody do třetího patra sotva jsem popadala dech.Ale to nebylo nic proti tomu co jsem se musela dozvědět.Kromě toho,že na mě učitelka hleděla jako na nějakou macechu,která se o své dítě nestará,nám byla nařízena toxikologická zkouška/tu jsme mimochodem již absolvovali,protože ani já nechtěla nechat nic náhodě-výsledky se dozvíme asi za týden/.Dále jsem se dozvěděla,že syneček bude vyslýchán policií a to jako prý údajný distributor.K tomu,že kouřil trávu se přiznal.Bylo mu z toho pěkně blbě.Jestli se poučil to snad ukáže čas.A já dnes byla v takovém stavu zoufalství,že jsem si říkala,že takto se snad musí cítit jen sebevrah rozhodnutý k činu sebezničení.Tomuhle už se snad ani nedá říct mladická nerozvážnost.Ale rozhodně se to dá charakterizovat jako skok do stoky plné bahna z něhož se dost těžko bude vyhrabávat.Furianství a nedospělá dospělost,ztráta dětství a přivřené dveře do budoucnosti.Dokáže se znovu probrat a postavit na nohy?Asi si potřeboval sáhnout na dno.A je jen ve hvězdách jestli s z tohoto pádu poučí...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář